PRUDKÁ
Fotbal, pinec, pohoda a bag
Jak to vše probíhalo?
První den jsem nabral ve Cvrčovicích svoji rodinku, nalodili jsme se do auta a vyrazili směr Prudká. Bez menších problémů jsme dorazili na místo určení a musím přiznat, že jako první. Již po chvilce přijelo velmi špinavé auto značky Opel a to s posádkou Markéta, Markétka, Anežka a Pája. Velmi rychle se dokázali domluvit s velitelem tábora a mohli jsme se ubytovat. Nutno říct, že až na kuchyňku, která byla umístěna v garáži, která byla mimo jiné vybavena také montážní jámou, bylo vše příjemně útulné. Žádný luxus, ale jako místo pro fotbalové soustředění, nebo spíše soustředění fotbalistů více než vhodné. Po chvilce, kterou jsme věnovali vybalení všeho potřebného, dojel i Míra s rodinkou.
Kolem sedmé jsem se se Zuzankou vydal naproti Jirkovi na vlak ( dle Zuzky bag), vlak přijel, odjel, ale Jirka nikde. Drsný obránce přijel busem a jeden km došel pěšky, aby se rozcvičil na další den.
Večer jsme věnovali karetní hře, ketrou si moc nepamatuji, tímto konstatováním tento den ukončuji....
V sobotu ráno nás doplnil Lůďa, který už dojel vlakem a tak alespoň jedna procházka na nádraží nebyla zbytečná.
Po té dojel zároveň Filip a Milan a to svými vozy, Milan čistým Renaultem, Filip měl svého Citróna jak prase. V poledne ještě dorazil Aleš se svojí polovičkou novou Škodou Felicia a byli jsme kompletní.
Po obědě, na který jsme měli pečené kuře na ohni a rýži, jsme si šli zatrénovat. Pořádně do těla nám dal trenér Filip a po krátkém fotbálku, kdy Bagr Sibiř smetl ani nevím kolik jsme šli na oběd? Aha...skleróza :-)
Potom byl rozehrán turnaj v pinecu, který zabral celé odpoledne, pavoukem se prodral do popředí určitě nejlepší pinecář Míra. Jistě zaujal i zápas vedení Sibiře mezi Filipem a Víťou, který měl nervy drásající tempo. President Filip vyhrál zcela zaslouženě.
Večer byly k jídlu buřty a poté na stole chlebíčky, všichni jsme byli nažhaveni na společenské hry, avšak na konci světa vypli proud, atak jsme měli černou hodinku a to doslova. Po kratším tichu se osmělil Filip s první veselou historkou ze služby a po té se rozpovídal téměř každý. Asi po hodině elektřina naskočila ale já byl již znaven, jednak fotbálkem, hlídáním Zuzanky a BIO také na energii nepřidá, atak jsme šli se ženou spát. Co se dělo pak, ví jen osazenstvo dolního pokoje, tzv. bezdětní.
Ráno nás probudilo stejně jako den před tím, naše nejmaldší osazenstvo a den mohl začít. Po snídani se dohrál turnaj v pinecu, děti si ještě rychle postavily několk bábovek, dospělí nasbírali šutry na Lucčinu skalku, děvčata vařila oběd a po onom obědě jsme se všichni rozprchli do svých měst a vesnic s pocitem skvěle prožitého víkendu.